Tiskem

26. 4. 2006

Zpod příkrovu akademií

Duben a květen patří ve výstavním provozu také mladým umělcům. Ve třech brněnských a poté ve dvou pražských galeriích se představí skupina autorů studujících malbu. V koncepci kurátorky Kateřiny Tučkové vznikla jediná přehlídka komplexně představující stav malby nejmladších autorů, Arskontakt. V dubnu byl v Brně zahájen už třetí ročník přehlídky děl umělců nejmladší generace. Ve třech brněnských galeriích byly představeny nejzajímavější práce pětatřiceti tvůrců. Přestože možnost účasti nebyla odpírána ani autorům-autodidaktům, do skupiny vystavovaných se přes přísná kritéria dostali pouze studenti Akademie výtvarných umění, Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Fakulty výtvarných umění v Brně, Institutu pro výtvarnou tvorbu v Ostravě, několik autorů z výtvarných oborů pedagogických fakult v Brně a Olomouci a studentka z liberecké Vizuální komunikace. Stěžejní myšlenkou přehlídky je představit autory stojící na počátku samostatné volné tvorby co nejširšímu publiku a zprostředkovat obraz stavu výtvarného umění, malby, na niž je přehlídka specializována, v rukou nastupující generace. Cena Arskontakt představuje v oboru malby jediné udílené ocenění předcházející chronologicky ceně Jindřicha Chalupeckého a umožňuje vítězným autorům realizovat samostatnou výstavu, vydat katalog a získat k ceně se pojící finanční částku. O trojici vybraných umělců rozhoduje každoročně obměňovaná porota, jejímiž členy byli letos sběratel Richard Adam, donátor ocenění pro první místo, Lenka Lindaurová, šéfredaktorka časopisu ArtAntiques, Jan Kříž, kurátor Českého muzea výtvarných umění, Tomáš Vlček, ředitel sbírky současného a moderního umění Národní galerie, teoretik Tomáš Pospiszyl a výtvarník Martin Mainer. Porota vybírala z osmdesáti autorů a v nejvyšším ohodnocení se shodla na Alici Hilmarové (1976) z ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. Druhým místem byla oceněna Ludmila Smejkalová (1979) z téhož ateliéru a třetím Igor Grimmich (1979) z ateliéru Michaela Rittsteina také z AVU. Výběr poroty odpovídá tendencím, které ve výtvarném umění v současné době převládají: dvě první místa získaly autorky, jejichž malby hraničí s „nemalířstvím“. Hilmarová na jutová, nešepsovaná plátna modeluje figury nezasazené do prostoru a ve většině případů nemající proporce. Její projev inklinuje k symbolismu, z bělobné mlhy se vynořují nedefinovatelní paňáci nebo obličeje s ironickými výrazy. Ani Smejkalová není představitelkou klasické malby. Technika přestříkávání polepovaných míst, kterou používá, je dnes oblíbeným nástrojem už etablovaných výtvarníků. Teprve Grimmich je autorem, věnujícím se malbě v pravém slova smyslu. V rozměrných olejích zachycuje prostor, svět, ve kterém žijeme, nezvyklou, do vyšších sfér posunutou optikou. S nadhledem hodnotí město, lidské úkony a dokonce i hmyz letící kolem balkonu paneláku. Z jeho osobitého rukopisu je cítit dávka rittsteinovské exprese. Zvolená trojice zastupuje faktický stav na české výtvarné scéně: v popředí jsou konceptuálně laděné práce, jak byly ve světě aktuální před dvaceti lety, v pozadí pak malba, k níž se dnes světové umění (optikou mezinárodních veletrhů s uměním) znovu vrací. Zastoupení autorů jednotlivých ateliérů bylo vcelku vyrovnané. Klasické tendence výrazně prezentovali studenti z ateliéru klasické malby Zdeňka Berana, expresivní vyjádření žáci Michaela Rittsteina, nechyběli autoři od Milana Knížáka a Jiřího Sopka, atraktivní, uměřenou malbu představily autorky ateliéru Petra Veselého z brněnské FaVU. Nejvíce autorů bylo do přehlídky zařazeno z ateliéru Stanislava Diviše, neboť jimi prezentované rozpětí nepředstavovalo, jak se někdy stává, jedinou tendenci garantovanou (inspirovanou) vedoucím ateliéru. Zaujal také Petr Kunčík z ateliéru brněnské pedagogické fakulty se svým koloristicky agresivním cyklem Hindu dětí. Přestože všichni z vystavovaných autorů stále stojí na počátku své umělecké cesty a jejich výraz se jistě za několik let nebude podobat tomu dnešnímu, je jejich shromáždění na jediné výstavě užitečným vhledem do většinou skrytého dění na výtvarných akademiích.

Alice Audyová

Literární noviny 17/2006